Letnička s atraktivním květenstvím do pestrých květinových záhonů nebo jako pozadí pro nižší letničky. Rostlina vyžaduje propustnou, výživnou půdu a osluněné stanoviště.

Zahradníci považují venidie za příslušnice odděleného rodu Venidium. Výklad tohoto rodového jména je nejednotný a původ nejasný. V zahradách je tato rostlina dosud pokládána za zvláštnost, málo pěstovanou. Tvrdí se, že tato rostlina své úbory při umělém osvětlení nezavírá ani večer. Na záhoně poupata sledují „chod“ slunce po obloze a odkvetlé úbory chrání dozrávající nažky před deštěm tím, že se skloní a napřímí se až v plné zralosti.
K dostání je nejčastěji osivová směs, v níž jsou nažky, z kterých vyrůstají rostliny s bílými nebo žlutooranžovými úbory, nebo se tyto barevné odchylky prodávají odděleně.
Venidie nádherná je jednoletá rostlina s měkce chlupatou lodyhou a se střídavými, hluboce nepravidelně laločnatými objímavě k lodyze přisedlými listy. Na mladých rostlinách se ale nejprve vytvoří přízemní růžice lyrovitých listů, z jejíhož středu vyrůstá květonosná, po dešti poléhavá a pak vystoupavá lodyha. Je zakončena úborem s klasickým terčem a víceřadým paprskem, tvořeným jazykovitými květy s charakteristickou kresbou. Kvete od konce června do října.

Asteraceae - hvězdicové
Venidie pochází z Jižní Afriky.
Venidie vyžaduje slunné stanoviště, propustnou sušší půdu. Deštivé počasí může rostliny během několika dní zničit, rostliny polehnou nebo vyhnívají. Je tedy dobré vybrat chráněné stanoviště. Drobné nažky vyséváme v dubnu, semenáčky jednou přepíchneme a v květnu vysadíme na záhon.
Množíme semeny. Venidie se v zahradách uplatní zejména v plošných květinových záhonech, spíše pestrých než jednobarevných. Může být použita i k řezu.